5 ZAJÍMAVÝCH ZDROJŮ BAREV A POSTUPŮ

Čím se látky na oděvy barvily v minulosti? Máme pro vás 5 zajímavých zdrojů barev a postupů. První barvivo získané chemickou syntézou, světle purpurový odstín „mauve“, svět spatřil v polovině 19. století. Vzniklo náhodně při pokusu vyrobit v laboratoři lék proti malárii; chinin. Do fialové barvy se celá Anglie brzy doslova zamilovala. Lila odstíny se staly oblíbenou součástí interiérů, dekorací i oděvů Viktoriánské éry.

Textilní manufaktury brzy začaly upouštět od používání přírodních pigmentů. Pěstování rostlin, jejich dovoz a extrakce barviv, to vše výrobní proces značně prodražovalo. Manufaktury je proto postupně nahradily dalšími objevenými chemickými sloučeninami.

Jak se tedy látky, určené pro šití zejména oděvů, barvily před průmyslovou revolucí a ještě mnohem dříve? Kolorování tkanin bylo totiž písemně zaznamenané již před více než 2 500 lety před naším letopočtem v Číně.

Pigmenty pro barvení vláken příze nebo již hotových oděvů pocházely ze tří zdrojů:

  • z neživé přírody (minerálů)
  • rostlin
  • živočichů

Na následující zdroje barviv a tradiční postupy úprav tkanin se dodnes nezapomnělo. Své využití nacházejí v umění a při výrobě místně specifických rukodělných produktů.

5 zajímavých zdrojů barev a postupů

1. Rostliny mořena a boryt: turecká červeň a indigo

Mořena
Mořena

Obě byliny, nesoucí druhové jméno „barvířský“, mají několik set let dlouhou tradici v barvení vlny, lnu nebo hedvábí. Používaly se až do poloviny 19. století. Kořen mořeny barvířské poskytoval barvivo tureckou červeň. Chemicky se jedná o sloučeninu alizarin. Boryt, teplomilná dvouletá rostlina, jejíž domovinou je Turecko a Střední východ, byl zdrojem modré barvy. Ta se získávala z listů prošlých procesem fermentace. Každá manufaktura si své výrobní postupy samozřejmě přísně střežila.

Tip: Naučte se kreslit pravou hemisférou – vstup do kurzu je zdarma a první lekce získáte na zkoušku ZDE.

2. Červci: drobný hmyz jako zdroj karmínového barviva

O látkách barvených šarlatovou (scarlet) barvou se píše již v bibli (Exodus 28:5). K obarvení byla použita usušená tělíčka hmyzu: červce (Coccus ilicis), rozšířeného kolem Středozemního moře.

Malý hmyz obsahuje substanci karmínové barvy. Červec nopálový (Dactylopius coccus), z Nového světa je zdrojem karmínu (barviva nazývaného košenila), kterým se dříve barvily látky, a dnes se používá v potravinářství.

3. Purpurový plášť jen pro vyvolené

Makedonci a později Římané nosili pláště purpurové barvy. Příze, určená k jejich výrobě, se barvila nachem, který byl tak drahý, že nošení purpurových oděvů bylo vyhrazeno jen vysoké aristokracii. Nach se získával z ostranek, mořských plžů. Těch ve Středozemním moři žije několik druhů a jejich žlázy vylučují látky, které jsou sice bezbarvé, ale účinkem slunečního záření se mění na rozličně nachové odstíny. Na jeden gram barviva bylo potřeba několik tisíc plžů! Na některých místech proto vyrostly z prázdných ulit ostranek doslova celé kopce.

4. Barviva ze dřev a lišejníků

Zdroji přírodních barviv byla i dřeva stromů. Koncem 18. století se podařilo z kůry severoamerického dubu izolovat žlutou sloučeninu práškové konzistence, kterou její vynálezce pojmenoval quercitron. Výsledný odstín šlo v průběhu výroby ovlivnit přídavkem kovů (hliníku, chromu nebo železa), a quercitron tak brzy nahradil žluté pigmenty získávané do té doby složitým procesem mletí a louhování dřeva moruše barvířské.

Už v antice byl známý lišejník skalačka barvířská. Z něho byl později izolovaný orcein, také nazývaný lakmus. Orcein se dříve používal i v potravinářství. Ze skalačky se též v polovině 18. století vyráběla barviva „francouzský purpur“ a „červené indigo“.

Tip: Vyberte si výtvarný online kurz se vstupem zdarma a spusťte si první lekce na zkoušku ZDE.

5. Další úpravy: moření a bělení

Některá barviva se na vlákna příze vážou velmi obtížně. Během barvení je proto nutné přidat mořidlo ― látku, která umožní vytvoření vazby mezi barvivem a vláknem. V minulosti se k tomuto účelu používal kamenec nebo kyselina tříslová. Bez mořidla se naopak obešlo barvení nachem z ostranek, orceinem a pravým indigem.

Někdy bylo třeba opačného procesu: odbarvení. Známé bělení, například lnu, pomocí slunce v 18. století nahradilo bělení chlorovými sloučeninami. Ale již dříve se k odstranění původní barvy látek nebo skvrn používaly minerální sloučeniny a kyseliny obsahující síru, nebo síra samotná (bělící účinek měly její výpary).

Přírodní barviva dnes ve světě plném chemie představují zajímavou alternativu. Příkladem může být návrat k téměř zapomenutému borytu nebo vzrůstající počet výrobců, kteří k barvení přízí používají přírodní indigo. Přispívá k tomu i trend udržitelné, takzvané „pomalé módy“, kdy zákazník často sám poptává červené, modré nebo žluté odstíny, jejichž výroba a barvení jsou ohleduplné k životnímu prostředí a lidskému zdraví.

2019-02-25